Lokomotiva 476.0 představovala odvážný směr, kterým se chtěli vydat představitelé tehdejší špičky lokomotivní konstrukce. Tříválcová sdružená, čtyřspřežní by byla její stručná charakteristika, avšak sluší se dodat, že byla konstruována především pro velký výkon a efektivní využití páry. Doba, ve které se zrodila ji přinesla jméno „Rudá hvězda“, avšak očekávaní naplněna nebyla. Osudnou se jí stal právě nezkrotný výkon, který se občas vymkl kontrole a pro lokomotivu míval fatální následky a osádky ji nakonec překřtili na Rudého ďábla. Lokomotiva do praktického provozu zasáhla poměrně málo, byla neustále upravována a vylepšována, až nakonec skončila jako dvojčitá. Po rekonstrukci patřila k velmi oblíbeným strojům. Měla výkonný kotel, a kola menšího průměru, a tak za to „uměla vzít“. Lokomotivy byly vyrobeny čtyři, ale jednu jsme darovali Stalinovi jako dárek. U nás pak jezdily lokomotivy s označením 476.001 – 003. Barevné řešení bylo opět geniální a opět z dílny Viléma Kreibicha. Červenohnědý nátěr kombinovaný s šedým pojezdem tendru i lokomotivy s bílými doplňky a charakteristickou aerodynamickou rudou hvězdou na dýmnici vytvořil nádhernou strojní a výtvarnou kompozici.
Pro stavbu modelu jsem jako předlohu vybral konkrétně 476.002, a to z praktického důvodu, sehnal jsem k ní nejvíce fotek a materiálů. Model patří už ke generaci, která je kompletně navržena v konstrukční kanceláři Pavel Gulich, Igor Zahrádka. Má tedy na míru jak pojezd, skříň lokomotivy i tendru a pojezd tendru. Nejedná se o žádnou rekonstrukci z továrních pojezdů. Model má také svoje NEJ, a to nejsložitější, doposud navržený model. Základní lepty budou mít cca 700 dílů plus tendr. Zbytek bude potřeba vyrobit. Počítám, že na lokomotivě může být ve finále 800-900 dílů. Pro představu Papoušek jich měl cca 350. Pro kolegy modeláře, kteří žili ve stejném omylu jako já, že je to jen trochu upravená Šlechtična mám vzkaz. „Bohužel Není!“ I když jsem lept začal původně přepracovávat z řady 475.1, musel jsem nakonec předělat 80% dílů.
MATRICE Leptu skříně.
Hotový lept.
Svinutý kotel s osazenými doplňky
Kotel se skládá ze 3 částí, protože má části kónické, které je potřeba vystihnout.
Prototypové díly.
Válec s osazenými vložkami.
Pod boudou je osazena kinematika krátkého spřáhla pro spojení tendru.
Vagonek zadníko běhounu.
Dosazení dílů zadního běhounu. Ložisko bude ještě vysoustruženo z kulatiny a osazeno krycím dílem leptu.
Tvar zadního běhounu kopíruje předlohu, ale je mírně zúžen, kvůli průzjezdu oblouky.
Zde již soustružení okolků spřažených náprav AG. Ty se snižují na 0,8mm
Na prototypu rámu se také pilně pracovalo
Takto bude vypadat rám pojezdu. Práce P. Gulicha – více najdete na stránkách pojezdy.pg
Přední běžný podvozek. Na rozdíl od předchozích verzí zde bude doplněno odpružení – přítlak od alvního rámu.
Pojezd již přesunut do dílen v Havlíčkově Brodě, kde byly doplněny spřažené nápravy.
První pokusné sesazení skříně s pojezdem
Po osazení válců a uší.
Hrubá stavba Rudého ďábla. Už v této fázi existuje jedna A5 změn do další verze. Ta bude potom uvolněna pro případné zájemce.
Pracuje se také na návrhu 3D modelů doplňků, zde přikladač
Jímka k tendru
Usazení norníků kotle – resp. trimování tak, aby do sebe zapadl kotel + ochozy + výška válců
Sestavení nosníků kapsových kulis a stavěče rozvodů
Usazení na hlavní rám.
výškové sesazení lokmotivy a tendru. Samozřejmě jsem se nepotkal, takže znovu a předělat.
Tady 3D prototyp kuchyně, zkouší se sesazení na skříňový kotel.
Tady už nastříkaná kola a nalepená protizávaží + osazení spojnic. Zatím nahrubo.
Takto bude Rudý Ďábel nahrubo vypadat.
Montáž rozvodů prototypu. Táhla i spojnice jsou bohužel krátká, takže si to střihneme znovu.
Rozvodu třetího válce je u prototypu nehybná maketa, ale dá se realizovat funkční, což plánuji u některých finálních modelů.
Rozvody ďábla jsou vzhledem k menší velikosti kol velmi mohutné, ale v té alpace vypadají dobře.
Zde je již lokomotiva opatřena prvními trubkami (písečákovými). Trubkování vůbec bude u této mašiny obzvláště složité.
Rudý Ďábel má dvě serva. Na každé straně jedno a přestavují zvlášť NT a VT válce. Serva jsou pak vzájemně propojena táhly na Y nosníku, který jsem vyleptal špatně, takže jej musím opravit a doplnit.
Nad dýmničními dvířky je pak umístně alpakový, pro tuto řadu charakteristický znak ŠKODA.
Reflektor je na rozdíl od předchozích typů vyroben jinak. Nejedná se o odlitek, nýbrž soustružený díl, který má ve své zadní čísti trn, kterým se připevňuje do dýmničních dvířek. Na reflektor je pak nasunuta hvězda. Ve skutečnosti měla hvězda patky ve svých cípech, kterými byla přichycena k dýmničním dvířkům.
Příprava na kompresor, + trubkování
klacky jsou zatím z prototypu. Naladil jsem si délky, které budou na první produkční verzi.
Spojení kinematikou nakrátko. Optická vzdálenost je akceptovatelná. U těchto strojů je potřeba býti co nejblíže.
Pojezd …
Pojezd
V soupravě s tendrem
Lampy zkusím sehnat ještě nějaké lepší. Zkoušíme Weinerta.. uvidíme až přijde
Pojezd z druhé strany
Tady prototyp kuchyně. Ještě se musí navěsit ozdoby
Troška filtrů
Barva mosazi má taky něco do sebe 🙂
Shora
Rozvody k lampám a lampičkám
Nahrubo usazená kuchyň
Po doplnění detailů
Hadice, šroubovky
ještě původní lampy
Zkoušení v oblouku snad R300
Fotozastávečka po výjezdu z tunelu místní lokálky
Válce zvedneme malinko výše a pro změnu na předním podvozku se brzdy spustí krapet níž. To vytvoří více prostoru pro rejdování v obloucích.
Technická. Zde ještě původní rozvody. Pro novou verzi bude upravena kulisa, a páky rozvodů.
Zde ještě z druhé – nedodělané strany.
Tady s Palvem při ladění pojezdu lokmotivy v téměř tramvajovém oblouku.
Přišel čas vyrobit zalomený hřídel pro 3tí VT válec. Tedy sletujeme z leptu protizávaží, naletujeme kolmo na hřídel a na točíme na sostruhu, aby se pěkně zarovnala.
Tady po složení obou půlek. Čep pro ojnici je dutý, ze silnostěnné trubičky d2 mm.
Hotovo, vyleštěno
Zde po osazení ojnice. Ta se sletuje z podílných 3 dílů. Potom se odzadu zasune zadní část ojnice (ložiska) a lehce se zaletuje – pozor nepřohřát moc, ať ji nesletujete s čepem. Ojnice není nijak zvlášť namáhaná, tak stačí zajistit jen „trošku“
Tady pohled na vyvázaná dvojkolí Rudáho ďábla. Kola jdou na niklování.
Připravil jsem si kola (pro 5 Ďáblů) umytím v isopropylalkoholu. Bohužel jsem je neumyl a takto mi zrezivěly do rána.
Katastrofa. Kola vypadají, jako by mašinka měla jít do šrotu.
Kola jsem nejprve zkoušel odrezit mechanicky, ale nebylo to ono. Nakonec zafungovala chemie. Výborně funguje odrezovač of FUNCHEM (jemný), který je určen pro starožitníky a restaurátory. Chvilku to trvá, ale kola už zase vypadají použitelně.
Potom jsem ohřál PRELM na 50stC a odmašťoval a odmašťoval.
Po odmaštění se kola suší a připravují na niklovací lázeň.
Která se připravuje zde. Hrnek musí být smaltovaný nebo nekovový (sklo apod). nikl. lázeň – opět FUNCHEM se ohřeje na 90°C a kola se do ní hodí na 25minut
Kapalina nesmí vřít a kola jsem občas promíchal.
Vaříme, vaříme, vaříme.
Po 25 minutách se kola vyperou ve dvou nezávislých lázní destilky. Kola vypadají parádně.
Pro srovnání „před a po“
Kola jsem ještě sušil na savém papíře.
476.0 po úpravě
Díly pro budku – připravené k sestavení
stavba budek. Začne se bočnicemi, potom se přidá přední a „zadní“ díl.
Poslední se osadí střecha boudy s větráky.
OSazení mechaniky krátkého spřáhla spojení s tendrem.
Odlitky – kompresor připravený k osazení.
Svinuté kotle. Na ně se osadí odlitky.
Po sestavení válcových kotlů se připraví popelníky
Zespod kotle se naletuje popelník.
Poslední se naletuje bouda a zajistí na obroučce pro tento účel zřízené na skříňové částí kotle.
Stavba čeníků.
Čelníky – jímka se osazuje až o hodně později.
Sestavené pojezdy s osazeným nosníkem dýmnice.
Ochozy kolem kotle – začneme se základními nosnými plechy. Na ně se naletují alpakové pohledové plechy a poslední se přiletuje boční liště, která vše zesílí.
Mašiny s osazenými ochozy
ZVIL Plzeň.
Tahle hromada aplakových kousků jsou lepty pomocných rozvodů.
Začínáme osazovat rozvody. Ty hlavní (spojnice a ojnice) jsou již osazeny, ale nastal čas pro osazení pomocných rozvodů.
Výroba serv z leptu. Na Rudém Ďáblovi jsou hned dvoje.
8 párů pro ďáblíky. Pátý pár je již osazen.
Na rám se osadí nosník kulis a pravítek, následně se ve vrstvě připraví ložiska kulis.
Sestavení pomocných rozvodů. Kulisa, výstředníková tyč…. toto 10x
Zkoušení funkčnosti rozvodů – nejlepší je pak zkoušet rozvody v koleji a extrémních podmínkách protisměrných oblouků.
Hotovo – osazeny rozvody a táhla pro všechny tři válce.
Ještě zbývá osadit táhla k lisům. Ty se jen letují na čep lisu a ložisko kulisy.
Zadní podvozek – již osazený a s odlitým cínovým závažím
Prototyp zadního podvozku z 3D tisku. Nahoře je prototyp stejnéo podvozku z leptu. Tato cesta je méně pracná, ale o dost dražší.
Zadní podvozek – osazený
V lakovně se pracuje na rudém kabátku pro 476.0, ale v montovně již dokončili kuchyňky pro naše ďáblíky. Barevně provedeno podle 475.1 a cca podle ČB fotek. Počet budíků a provedení kuchyně je jiný než u lokomotiv dvojčitých.
Odlitek pak přesně zapadne do letaného dílu skříňového kotle.
Stříkáné díly peru v Isopropylalkoholu nebo některé pískuji a pak vyperu.
Před stříkáním rozeberem na prvočástice.
Použil jsem černý primer pro auta kovové povrchy. Černá ne jen že vytvoří pojicí vrstvu, ale stáhne stáhne odstín následné barvy karmínové, aby tolik nezářila.
Stříkám 2 vrstvy + opravy.
Tady modely už vesele schnou na sluníčku.
Po dvou dnech, až základ dostatečně zaschne jsem stříkal karmínovou. Pro Rudé Ďáblu se hodí odstín RAL 3003, ale s černým podkladem. Standardně používám modelářské barvy, ale zde se hodila na míru dělaná „autobarva“
Ďábel dostal dva nástřiky.
A opět si shnou na sluníčku.
Nyní přišly na řadu linky na bocích. Bohužel jsem to nefotil, když to vzniká. Linky jsou vytvořeny z hliníkové a bílé (odhadem). Byla to bílo-hliniková. Tato je pak stříknuta na pásku a přenesena jako decal na model.
Totéž platí i o tendru
Tendr se musí s mašinkou sladit, aby linka zůstala ve stejné výšce a neutekla mi.
Hotovo – linky máme. Ďábel je jednoduchý. Albík nebo pětasedma je mnohem náročnější na linkování.
Páska musí dokonale kopírovat ochoz (nýty, šrouby) a tak je podetřená adhesolem a natažená Tensolem, aby se pořádně zkopírovala.
Tady pokusně již na kolech.
Jdeme na obtisky. Tentokrát jsem využil obtisků z parostroj.net. Decaly jsem nastříhal, jsou podmáznuté Adhesolem. Štítek lakování má dvě vrstvy – černou a pak samotnou tabulku. U některých lokomotiv jsou i světle modré proužky ocelového topeniště pod štítkem.
Dekaly se dělají lépe na lesklý lak, tolik nevystoupají. Potom se zatáhnou pololeskem (lakem)
Pohled na boudu z boku.
Takto Ďábel vypadá po dekalech a je připraven k montáži osvětlení, patince a finální kompletaci.
České modely jsou pověstné svými průhledy pod kotlem a rámem. Vypadají krásně, vzdušně a elegantně. Toto musí zůstat zachované.
Momentka z finalizace obtisků.
Dýmniční dvířka a zábradlí je na modelu jen položené – pro dojem. Ale jsou již osazeny nárazníky, šroubovka a hadice.
U Fotografa – shora
U Fotografa
KOLA PRO RUDÉHO ĎÁBLA
Pro lokomotivu 476.0 jsme vybrali kola Alan Gibson (AG) nebo alternativně Scale link. Kola mají správný počet paprsků a vzhledově jsou velmi líbivá. Uvedené lokomotivy měly sílu obručí 70mm (a méně).
