Lokomotiva řady 464.2 přišla do ČSD již jen jako ověřovací prototyp lokomotivy, který měl pomoci v závěrečné fázi parní éry, a kdy současně s touto řadou již byly produkovány elektrické lokomotivy pro DC systém. Lokomotiva používala nejmodernější konstrukční prvky parních lokomotiv a po jejím ověření v provozu měla být výroba větší série zahájena v Polsku. Nakonec rozhodnutí bylo zrušeno a za cenu velkých stornopoplatků byla výroba v Polsku „nezahájena“. Lokomotivy tak jezdily pouze ve dvou exemplářích. Jejich domovským depem bylo Brno dolní a později Olomouc. Zasáhly do provozu také na trati z Jihlavy do Brna, u které jsem 25let bydlel, a tak byly zařazeny i do modelového výrobního programu.
Předlohou pro stavbu byly obě vyrobené lokomotivy 201 i 202. Modely byly vyrobeny ve 3 exemplářích. Konstrukce modelu se poprvé odehrála celá v režii naši konstrukční kanceláře Zahrádka-Gulich :-). Pojezd koncepčně vyšel z osvědčených prvků, použitých na lokomotivě 477.0, ale byl inovován a zdokonalován. Poháněná je 4 spřažená náprava, a přes funkční spojnice pohání celý model. Vrchní stavba lokomotivy byla zpracována podle originální výrobní dokumentace a tudíž mohla být zpracována velmi přesně. Navržený lept obsahoval díly jak pro stavbu 464.202, tak i již neexistující 464.201. Foto návod na stavbu pojezdu je uveden na stránkách Pojezdy PG (a Rajčeti) a jsou moc pěkně udělané!
Nejprve je potřeba svinout kotel. Opět se předem natvaruje do válce, sletuje na švu, pěkně hrana na hranku. Potom se do válce vtláčí kotlové kroužky. Neprve ten, který tvoří čelo dýmnice, potom mezi parní dóm a písečák.
Kotel pak přebruste jemným smirkem kvůli nerovnostem.
Následně připravte skříňovou část kotle.
Opláštění kotle je v posledním kroužku kónické a tento tvar je třeba vystihnout správným sletováním s hlavní částí kotle a spodní skříňovou částí.
Naletování vymývacích otvorů.
Celý blok se potom sletuje s hlavní částí kotle.
Sestavený kotel.
Následně se na kotle začnou osazovat hlavní odlitky.
Všechny tři kotle se postupně osadí (dle jejich provedení).
A jdeme na vany.
Nejprve se naohýbá základní tvar vany. Pozor vybráním jedné z van nahoře u plnícího otvoru) prochází táhla k armaturám. Vnitřkem vany na stráně fíry také prochází táhlo odvodnění. Do vany je třeba naletovat trubičku!
A jdeme na boudu. Nejprve se očistí a připraví jednotlivé dílky.
Začneme podlahou a postupně se osazují čelní díy. V podlaze je dílek, který se vystřihne až po úplném sestavení boudy.
Tento dílek se odstřihne až nakonec!
Na bočnice se nejprve vystrojí nika pro madlo. Drátek do ní vletovaný se musí zabrousit přesně s okrajem niky, jinak vám bude překážet při letování boudy.
Boudu stavíme odzadu dopředu. Pokud nám bouda vyjde o kousek delší nebo kratší, tak vpředu to tolik nevadí. Nicméně letujte přesně, ať je bouda rovnoběžná, protože si od jejího čela a zad budete chytat rovinu celé lokomotivy.
Zde již chybí poslední bočnice. Čelo a záda musí být rovnoběžné a pravoúhlé, zde je poslední operaci, kde s tím ještě můžete něco dělat. Potom už to bude s problémama.
hotovo. Máme boudu.
Pod boudu se naletují spodní ochozy a žebříky.
Střechu začneme tím, že si připravíme větrací otvory a kanály. Ty se naohýbají. Vyklonění větracích klapek dělejte až po nalakování. Během stavby byste o ně zavazeli a případně si je vytrhli. Oprava je potom těžká. Vetráky jsou složeny za dvou dílků. Pozor na cín! Rádo se to proleje celé.
Díl střecchy se ohne cca podle budoucího tvaru. Stačí přibližně, protože přesný tvar si potom chytnou žebra střechy.
Do střechy se vletují větrací otvory – ty samy o sobě rovněž natvarují střechu.
Střecha se všemi kanály.
Nakonec přiděláme stahovací okénko. Kdo chce, udělá jej otevřené.
Zadní čelo boudy je současně mezidílem pro stavbu tendrové nástavby.
Připravíme si díly pro tendr.
Většinu pohledových dílů leštím kotoučky 3M, a to proto, že vyleštění jednak odstraní cín a hlavně sjednotí povrch a ukáže případné vady. Vyleštěný povrch se pak před stříkání musí zmatnit (kyselinou nebo pískováním, apod).
Osadíme si žebra a uhelné nástavby
díly se chytnou k boudě, a ta drží zároveň rovinu celého tendru.
Nakonec se spustí vanové díly, které celý tendr zpevní a dají mu výsledný tvar. Zadní čelo se letuje poslední.
Nakonec osadíte žebříky apod.
Hotovo.
Přední nodník dýmnice zahájíme přípravou vzdušníků. Ty jsou vytočeny z kulatiny 5mm.
Šířka vzdušníku je shodná se šířkou nosníku dýmnice.
Potom sletujeme nosník dýmnice.
Osadí se detaily, jako je nosník dynama a stupačky. Nosník je dvouvrstvý kvůli pevnosti.
Všechny tři nosníky dýmnice jsou hotové.
Stavba předního a zadního čelníku jde sama.
Stupačky, hrablové profily. Ve skutečnosti jsou perforované. Já dirky dělal vrtáčkěm 0,3mm
U svýcho modelů použivám mosazné lampy, které provrtám tak, aby se po nastříkání daly protáhnout drátky osvětlení.
Zadní čelník má složitější konstrukci než přední, ale jeho stavba je také velmi jednoduchá.
Máme zákadní stavební kameny skříně. V tomto kroku je potřeba vrhnout se na sestavení pojezdu. Fotopostup je uveden na stránkách Pavla Gülicha.
Po sestavení pojezdu (bez rozvodů) byste měli dostat tohle. Zde jsou dvě varianty se dvěma různými druhy kol. Ta spodní je s koly ROCO, ta horní se s koly, které dodáva Pavel ke své stavebnici.
Na rám se napevno přiletuje nosník dýmnice.
V mezičase si připravíme válce včetně rozvodů. ty se letují k rámu později, protože je potřeba vystihnout tu správnou roztěč os válců kvli kolizím se spojnicí na S1
Válce se letují z několika vrstev dílů a mají svoji pohledovou a konstrukční část. Ložisko šoupátek je z leptu 0,3mm složené jako sendvič.
Hotové válce s ojnicí musí klidně a bezproblémově jezdit po pravítkách.
Válce se provizorně spojí s nosníkem kulis, a to pro nastavení sousososti táhla šoupátek a kapsové kulisy.
Pojezd se sezauje s vrchní stavbou postupně a musí se nastavit – vytrimovat délka, výška, sousosost. Tomuto kroku věnujte lekou pozornost. Mašina musí být ve všec třech osách rovně. Pokud ne, nepokračujte! je to vidět.
Po vyvážení teprve připevňujeme válce. Pro snazší stříkání je možné udělat je demontovatelené, ale musíte si pomoci sami. Jinak je možné válce přidělat „natvrdo“. Šířka os válců alespoň 27mm a výška spodní hrany 1,5 – 2mm nad přepočtenou výškou. Je to kompromis kvůli proůjezdu oblouků.
Válce máme přidělané a dosadíme rozvody, připojíme ojnice případně výstředníky) a jdeme zkoušet.
Nejprve test s motorem jen naprázdno.
Potom na kousku křivých kolejí – čím větší tankodrom, tím lépe.
BEz motorů /a převodovky/ se testuje průjezd oblouky. Kolize jsou naprosto normální. Zejména první spřažená náprava a ojnice, křižák a spojnice, ojnice a nosníky lávky, atd.
Až pojezdy jezdí, tak vše zase rozmontujeme pro přípravu na odmaštění.
Rozebrané modely připravené na odmaštění. Motor a převody ještě také odmontovávám kola ale nechávám), ale odmašťuji štetcem, abych nepoškodil kola.
Skříně modelů pískuji. Ideálně modelářskou pískovací pistolí, jemným pískem a tlakem do max 4bar.
Surfacer. Tamiya šedá. Používám ho hlavně pro odhalení nerovností, chyb, šatného odmaštění. Následně je nanesena vrstva pre-shadingu tam kde mašina bývá špinavá tmavší.
Pojezd stříkám „natvrdo“ bez primeru, ale selektivně s „hodně“ maskováním.
Modely byly provedeny ve dvou variantách. 201 s červeným rámem, koly a běhouny a 202 s šedým rámem, stupačkami a koly. Zelený nátěr v tuto chvíli je vzdálen předloze, protože bylo počítáno se zatmavaním dalšími operacemi.
základní nátěr pr 201.
Porovnání obou modelů.
Vnitřky tendrů jsem udělal červené podle vyprávění pamětníků, ale byly prý tak znečištěny, že ve výsledku byly černé. Prototyp pak měl mít okrový uhlák.
Na nátěr je nanesena „prsní“ linka a lemování. Model je potom opatřen nástřikem lakem. Podle toho jak chcete model opotřebovat, volte lak lesk – pro novou, satin – univerzální, matný pro závěr provozu a znečištěný stroj.
Před nanášení washe je lak napuštěn leštěnkou a rozleštěn – zejména tam, kde ve skutečnosti osádka mašinu také leštila.
Do zákoutí, a míst kde vytékala rez či špína napustíme wash. O technice wash se zkusím zmínit v samostatné kapitole. Používám celkem 7druhů WASH, akryl, sytentika, každý dělá něco jiného.
Model je lehce patinován, každý ze zákazníků chtěl jinou míru znečištění. Stříkaná patina bude až na závěr.
U modelu jsem se rozhodl vyzkoušet techniku tampoprintu. Ten provedl mistr Banko. Zde při práci.
Modely osazeny nalepovacími detaily, do lamp zataženy LED a model byl sjednocen závěrečným lakem VALEJO
Porovnání všech tří modelů 2x 202 a 1×201
Hotovo, v pozadí pro porovnání Papoušek s krátkými vanami.
Hotovo, model zabalen do přepravního boxu. Majitelem tohoto bude Pavel Gulich.
